Den čtrnáctý

Dnes opouštím penzion, kde jsem byl tak trochu „na dovolené“.

Trochu se mi posunula snídaně, takže místo 7:30 ji mám až v 9:00. Žádný stres — aspoň víc odpočinku. Po snídani tedy vyrážím z Chrastavy až kolem desáté.

Jdu přes farmu Vysoká, kde už jsem byl v minulosti asi třikrát. A musím říct, že zvenku se tady vlastně nic nezměnilo — pořád je to krásné místo.

Pokračuju dál přes Špičák v Jizerských horách a pak dorazím ke skalnímu hradu. Na ten si ale tentokrát nevylezu — se svýma nohama by to asi nebyl úplně dobrý nápad.

Potkávám tu ale zajímavé lidi. Jednoho borce, který už má severní větev za sebou, a pak dvě dámy v nejlepších letech (odhadem kolem 70). Jdou Stezku Českem „na přeskáčku“ — mají projitou část od Dolní Moravy a část severní větve, v obou tak dvě třetiny. Klobouk dolů, fakt respekt.

Já ale pokračuju dál přes Oldřichovické sedlo. Chtěl jsem se tam občerstvit… ale restaurace zavřená. Takže nic, jde se dál.

Přes Poledník v Jizerských horách dorazím až na Hřebínek, kde je samoobslužná kantýna. Konečně odměna — kupuju si nealko pivo, chvilku posedím s paní, která tam taky odpočívá, a pak vyrážím dál.

Mířím na Ptačí kupy, kde je krásný výhled. Jenže odtud vidím další cíl — horu Holubník. A říkám si, že když už jsem tady, tak tam prostě musím.

Nahoře je velký dřevěný kříž a výhled… fakt stojí za to. Vidím od Ještědu až po Sněžku. Chvíli se kochám a jen tak jsem.

Pak už se začíná připozdívat, takže pokračuju dál k malé útulně, kde plánuju nocleh.

A není to úplně špatné — dorazí sem i paní, se kterou jsem se potkal dřív na občerstvení. Takže dneska aspoň nebudu spát sám.

Hodinky vypínám na hodnotě 29 km.

To by dneska stačilo.
Uvidíme, jestli zítra konečně dorazím do Harrachova.