Den čtyřiadvacátý

Jak už je u mě zvykem, ráno se mi zase nechtělo vstávat.
V noci bylo hrozné vedro, ani otevřené okno moc nepomohlo. Takže jsem se sice spal „v peřinách“, ale moc vyspaný stejně nejsem.

Ráno se ale přinutím – dám si pořádnou snídani, zabalím věci a vyrážím.

Hned zjišťuju, že mě docela bolí nohy. Respektive chodidla. Udělaly se mi puchýře na patách … a ne jen tak ledajaké, ale pěkně krvavé. Naštěstí jsou spíš na boku, takže to jde… ale došlap je nepříjemný. Takže jdu „na baletku“ — spíš po špičkách.

Jenže to taky nejde pořád.

Terén je klasika — nahoru dolů, kořeny, kameny… všechno, co si člověk „přeje“. Naštěstí většinou jdu lesem, takže vedro, které venku už dopoledne přesahuje 30 °C, se dá aspoň nějak přežít.

Výhledy dnes nic moc, pořád les. Ale tempo držím docela slušné — kolem 13–14 minut na kilometr, což na tenhle terén není špatné.

Lidí potkávám minimum. Dneska je to spíš samotářská etapa.

Po pár kilometrech se přede mnou otevře Ramzová. Je tu lanovka, ale já pokračuju po svých. Nohy bolí, hlavně chodidla, ale co bych to byl za stezkaře — jdu dál.

Stoupám až k Vražednému potoku. Docela hezké místo, udělám pár fotek… a jdu dál. O chvíli později narazím na další potoka a on se jmenuje stejně tedy Vražedný potok l.

Začínám přemýšlet, proč se vlastně jmenuje „vražedný“.

Vedro sílí. Pod kopcem jsem se sice napil, ale očividně to nestačí. Čeká mě ještě asi kilometr a půl do kopce.

No, nějak to dám.

Táhnu se nahoru, sotva lezu. Vedro je úmorné, jsem úplně vysušený… ale nakonec se vyškrábu na Šerák.

A tady je záchrana — bouda.

Bez přemýšlení objednávám dvě nealka na zchlazení. Zmizí během pár vteřin. A když už jsem na Šeráku… dávám si i jedno Šerák pivo.

Po pauze pokračuju dál — vystoupám ještě na Keprník a mířím na Červenou horu. Ale po cestě se zastavím u Vřesové studánky.

Studánka je v malé kapličce, voda krásně studená. Samozřejmě ochutnávám — v tomhle vedru naprostý luxus.

Pak už mířím do cíle dnešního dne — Červenohorské sedlo.

Dorazím, jdu rovnou na recepci, vyřídím ubytování… a pak si dávám odměnu.

Wellness.

Vířivka, aroma sauna, parní sauna, finská sauna… celé kolečko si několikrát zopakuju. Po tomhle dni naprostá nutnost.