Den devětadvacátý

Máme tu deštivé ráno.

Probouzím se a venku prší. Než ale začnu panikařit, vařím si snídani a koukám na meteoradar. Vypadá to, že déšť by měl během hodinky skončit, takže bych mohl vyrazit někdy kolem osmé.

V klidu posnídám, pomalu se sbalím a připravím vše potřebné. Dnes mě čeká „jen“ 30 kilometrů. Jenže v Beskydech to znamená jediné — nahoru, dolů, nahoru, dolů a zase nahoru. Takže jednoduché to rozhodně nebude.

Nakonec vyrážím v 8:20. Déšť ustal, takže ideální.

Opouštím Hostašovice a mířím do Beskyd.

Po několika kilometrech přichází první pořádné stoupání na kopec Oprchlice. Odtud pokračuji lesní cestou po hřebenech. Jenže beskydské hřebeny mají jednu zvláštnost — nejsou to ty pohodové horské hřebeny, kde člověk stoupá a pak si užívá výhledy. Tady každý kopec poctivě vylezete a následně zase sejdete dolů, abyste si mohli vyšlápnout další.

Takže výškové metry naskakují jedna radost.

Navíc mě stále zlobí levé koleno, takže každé delší klesání je docela utrpení.

Po nějaké době začíná prudší výstup na Velký Javorník. Šlapu pomalu, funím jako stará lokomotiva, ale nakonec se vyškrábu až nahoru.

Na vrcholu stojí rozhledna, takže ji samozřejmě nemůžu vynechat.

Potkávám tu paní učitelky s dětmi, chvíli si povídáme a já se mezitím občerstvím. Pak vyrážím na rozhlednu. Výhledy jsou krásné a poprvé dnes vidím i svůj hlavní cíl — Radhošť.

A v tu chvíli mi dochází jedna věc. Velký Javorník má necelých 1000 metrů nad mořem a já mám na hodinkách už přes 1250 nastoupaných metrů. A přitom mě ještě čeká sestup do sedla a následný výstup na Radhošť.

Beskydy jsou prostě zákeřné.

Z Velkého Javorníku scházím až do sedla Pindula. Tady začíná další kapitola dne — výstup na Radhošť.

Pět kilometrů. Pořád do kopce.

Naštěstí kolenu stoupání tolik nevadí, takže si pomalu ukrajuji metry. Postupně dorazím na rozcestí Černá hora, kde je lavička a ideální místo na odpočinek.

Potkávám tu slečnu jménem Klára. Je na výletě a její plán je během dvou dnů ujít šedesát kilometrů.

Oba odpočíváme, a tak jí nabídnu něco speciálního — dobrou brazilskou kávu.

Vytáhnu vybavení, připravím čerstvé espresso a společně si ho vychutnáme. Musím říct, že uprostřed beskydských lesů chutná káva ještě o něco lépe.

Pak pokračujeme společně směrem na Radhošť.

Na vrcholu se naše cesty rozcházejí. Klára pokračuje dál do kempu a já si ještě projdu vyhlídku a navštívím baziliku sv. Cyrila a Metoděje.

Po chvilce kochání vyrážím k dnešnímu cíli — chatě Radegast.

Jakmile dorazím, jdu rovnou do sprchy. Po celém dni si člověk začne vážit i tak obyčejné věci, jako je tekoucí teplá voda.

Trochu se zkulturním, odpočinu si a pak vyrazím na večeři.

Po večeři už mi dochází energie.

Zalezu do postele a během pár minut vytuhnu.

Dobrou noc. 🥾⛰️☕🌲