Den dvaadvacátý

Jedno z nejpříjemnějších rán, co jsem na stezce zažil — a bylo to právě dnes.

Probudil jsem se docela odpočatý. Spal jsem dlouho, vstával jsem až kolem 7:30. V klidu jsem posnídal, udělal si kafe… a za chvilku dorazily i Lenka s Verčou. Dali jsme si kafe spolu, chvíli si popovídali — příjemný start dne.

Pak jsem se začal balit. A přišla nečekaná posila — jejich děti mi pomohly s balením karimatky. Já balil, oni pomáhali vyfukovat. Týmová práce jak má být — a hlavně mnohem rychlejší než dělat to sám.

Po rozloučení ještě rychlá zastávka na místním íčku, kde jsem si vyzvedl razítko a prohodil pár slov s pánem. Dal mi několik tipů na cestu — za to velké díky.

A pak už vyrážím z Neratova dál.

Stoupám do kopce a užívám si výhledy, jenže jakmile přijdu na louku, začíná pěkné vedro. Slunce pálí a je jasné, že dnes to bude náročnější.

Cestou míjím menší kostelík — ten už znám, byl jsem tam dřív. Navíc se v něm natáčel jeden seriál od Stracha a objevil se i ve filmu s Kaiserem. Taková malá kulturní vzpomínka po cestě.

Pokračuju dál — louky, lesy, výhledy… klasická kombinace, která se jen tak neokouká. Postupně docházím k Divoké Orlici.

U řeky je hezký mostek, tak si dávám pauzu. Občerstvím se a jdu doplnit vodu. Vezmu filtr… a v tu chvíli se mi roztrhne vak na vodu, který mám k filtru.

Super.

Naštěstí filtr pasuje na PETky, které mám s sebou. Takže krizovka zažehnána — vodu doplním a pokračuju dál.

Za mostkem potkávám znovu Lenku s Verčou a jejich dětmi. Pozdravíme se, krátké setkání po čase — a každý pokračujeme dál svou cestou.

Mířím na Čihák, kde je chata — a hlavně otevřeno. Hlad nemám, ale žízeň v tom vedru (něco kolem 32 °C ve stínu) je pořádná.

Na pivo to není, tak dávám krásně vychlazený Birell pomelo–grep. Během chvilky je pryč.

Poděkuju a vyrážím dál — přede mnou je ještě asi 25 kilometrů a je po jedné odpoledne. Čas začít makat.

Cesta vede přes Polsko a zpátky do Čech. Pak přijde prudké stoupání a na něm Kašparova chata.

A hádej co — zase žízeň.

Dávám gulášovou polévku, pivo a Kofolu… vlastně dvě. Chvíli se zdržím, ale nemůžu dlouho, musím pokračovat dál směrem na Králíky.

Čekají mě otevřená pole, vedro a minimum stínu. Naštěstí jsem doplnil tekutiny.

Cestou se začínají objevovat první bunkry — a ne jeden. Celá oblast je jimi doslova posetá. Velké, menší, řopíky… fakt zajímavé.

U jednoho z nich potkávám Marka — dalšího stezkaře. Dáme pauzu, pokecáme o stezce, práci, vybavení… prostě klasika.

Ukazuju mu i svůj styl nordic walking — s hůlkama jdu takhle většinu cesty. Ne vždy to jde, hlavně v kopcích, ale snažím se.

Po krátkém odpočinku vyrážím dál.

Mně zbývá posledních 9 kilometrů do Králík. Po zdržení to bude těsné, ale snad to dám tak, jak jsem plánoval.

Cestou míjím další a další bunkry. Pokud vás zajímá vojenská historie, okolí Králík je fakt TOP místo.

Do Králík dorazím kolem 19:40. Na náměstí ještě rychlá zastávka u bankomatu — doplnit „palivo“ do peněženky — a pak hurá do Restaurace U Lípy.

Dávám si pivo, klobásku… a pak ještě jedno pivo a pak ještě několik dalších 🙈. Čekám na kolegu, který si mě má vyzvednout.

😃 Snad dorazí včas… a ideálně mě najde ještě střízlivého. 😂

Tady dnešní zápis končí.
Dnešní výkon: krásných 42 km.