Den jednadvacátý

Dnešní ráno nezačalo úplně ideálně.

Vstal jsem docela nevyspalý. Na tábořišti, kde jsem spal, slavila kousek ode mě parta kluků narozeniny… a jelo to prakticky až do rána. Takže jsem slyšel úplně všechno.

K tomu jsem zjistil další „bonus“ — nefunguje mi web. Respektive administrace. Nemůžu přidávat deníkové zápisy, což je teda docela problém.

Pár hodin jsem nad tím laboroval. Jen s mobilem, bez pořádného nástroje — ideální kombinace. Nakonec jsem ale přišel na to, že se zasekl jeden plugin, který jsem zapomněl deaktivovat. Oprava byla jednoduchá… ale přijít na to, to byla fuška.

Každopádně pokračuju dál a docházím do Olešnice v Orlických horách. Narazím tam na skvělý krámek — Vietnamec a měl tam úplně všechno.

Dokupuju zásoby na další dny… a kupuju si klobouk. Dal jsem na radu trail angels i dalších lidí — a musím říct, že v tom vedru je to fakt dobrý nápad.

Pak vyrážím dál… a zjišťuju, že jsem bez signálu. Na jednu stranu to nevadí — aspoň mě nikdo neruší. Web vyřeším, až to půjde.

Postupně se dostanu až na vrchol Vrchmezí. Na polské straně je rozhledna, takže tradičně — lezu nahoru.

Pokračuju dál na Šerlich, kde potkávám skupinku starších lidí. Chvíli si povídáme o stezce a pak pokračuju kousek dál k Masarykově chatě.

Je kolem poledne, takže ideální čas na oběd. Dávám si svíčkovou — docela dobrou — a k tomu dvě piva. Ať se líp šlape.

Po obědě vyrážím na Velkou Deštnou. Cestou potkávám partu chlapů, zase padne pár slov o cestě… a pak už konečně vrchol.

Na Velké Deštné je samozřejmě rozhledna — a samozřejmě na ni lezu. Výhledy nádhera… ale nezdržuji se dlouho, musím dál.

Pokračuju přes Homoli na Tetřevec, kde je kousek za vrcholem kaplička. Dávám si tam krátkou pauzu, suším boty… a vyrážím dál.

Cesta vede střídavě lesem a loukami, až docházím do dnešního cíle — Neratova.

Projdu si okolí kostela, vylezu i na věž. Dovnitř ale nejdu — zrovna probíhá mše, tak nechci rušit.

Pak už si jdu najít místo na spaní. A mám štěstí — je tu volná útulna.

Hned se ubytuju a večer tu potkávám ještě dvě děvčata s dětmi, tedy Verča a Lenka. Chvilku si povídáme, dáváme večeři… a pak už jdu spát.

Jsem docela unavený — moc jsem toho v noci nenaspal.

Dnešní skóre: krásných 36 kilometrů.

Tím bych dnešek uzavřel.

Zítra mě čeká další kus cesty… a má být pořádné vedro. Tak uvidíme, jak to zvládnu.

Dobrou.