Den návratu

Je ráno a já vstávám docela zmrzlý.

V noci bylo venku jen nějakých 8 °C, takže žádná tropická noc se nekonala. Provedu základní ranní hygienu a začnu sundávat věci ze sušáku. Večer jsem si naivně myslel, že do rána aspoň trochu proschnou.

No…

Zmýlil jsem se.

Přijde mi, že jsou snad ještě mokřejší, než když jsem je tam věšel. O botách radši ani nemluvím. Ty by se daly snad ještě ždímat.

Ale co se dá dělat.

Převléknu se a s velkou nechutí znovu vklouznu do mokrých bot. Teď už je potřeba dostat se do Bukovce, odkud kupodivu jede autobus. A to dokonce i ve svátek.

Na zastávku dorazím společně s Honzou. Autobusem pokračujeme do Návsí na nádraží. Tam se loučíme. Honzovi jede vlak za chvíli, já mám času o něco víc.

Alespoň se tak stihnu přezout z mokrých bot do sandálů.

Boty se ještě pokouším nějak usušit, ale je to marný boj. Budu to muset vydržet.

Za chvíli přijíždí můj vlak. A dokonce na čas.

To vypadá nadějně.

Nasedám do EC Ostravan a vyrážím z Návsí směrem na Ostravu, Olomouc, Českou Třebovou, Pardubice a nakonec Kolín.

Cesta je dlouhá, takže si odskočím do jídelního vozu na oběd a dezert. Chvíli koukám z okna, chvíli zavřu oči… a najednou to vypadá, že budu za chvíli vystupovat.

V Kolíně mám trochu času, a tak si zajdu na kávu. Sedím v kavárně a čekám na svůj oblíbený vlak — Vysočinu do Kutné Hory.

No…

To vypadá, že se dnes domů jen tak nedostanu.

Vysočina nezklamala a stojí v Českém Brodě. Zpoždění naskakuje po pěti minutách.

Když má deset minut, jsem v klidu. Vidím totiž, že osobák do Týniště má také nějakých pět minut sekeru.

Jenže pak se situace začne komplikovat.

Nakonec má Vysočina zpoždění 45 minut.

Přestup je pryč.

Do Kutné Hory nakonec jedu osobákem, ale odtud už mi nic domů nejede. Takže začínám řešit krizový plán.

Buď někdo přijede pro mě…

…nebo půjdu z Kutné Hory pěšky až do Chlístovic.

Upřímně, po více než tisíci kilometrech na stezce mě pár kilometrů navíc úplně nerozhodí. Ale rád bych se před zítřejší prací taky trochu vyspal.

Tak píšu mamce, jestli by mě v Kutné Hoře nevyzvedla.

Naštěstí souhlasí.

Máme domluveno.

Teď už jen zbývá, aby osobák z Kolína nenabral další zpoždění.

Přiznám se, že jsem si svůj návrat domů představoval trochu jinak. Ale aspoň vidím, že návrat do reality je opravdu návrat do reality. A České dráhy mi ho ještě příjemně zpestřují. 😃

Nakonec všechno klapne.

V Kutné Hoře nasedám do auta a vezu se domů.

Začíná na mě doléhat únava. A to jsem dnes nachodil jen 5 kilometrů.

Po příjezdu domů si dám sprchu, večeři, chvíli si popovídám s rodinou a všechny pozdravím.

A pak…

Pak jdu konečně spát.

Tak ahoj u dalších cest a nových dobrodružství někdy v budoucnu.

Váš Ajťák na stezce. 🥾❤️🇨🇿

—

31 dní.
29 dní chůze.
1030 kilometrů.
Severní větev Stezky Českem dokončena. 😊