Den patnáctý

Dneska vyrážím už docela brzo.
Je krátce po sedmé a říkám si, že si dnešek dám spíš na pohodu.

Hned na začátku lezu na Černou horu v Jizerských horách. Jsou tam krásné dřevěné chodníčky a jde se po nich fakt dobře. Pokračuju až na vyhlídku Na Čihadlech — taková menší „rozhlednička“, asi čtyři metry vysoká, odkud je hezky vidět na okolní rašeliniště.

Pak pokračuju dál, ale dnešní trasa je docela monotónní — hodně asfaltky a cyklostezek.

Dorazím až k Mariánským boudám, kde potkávám dva cyklisty. Dáme řeč, příjemné zpestření dne.

Pokračuju dál až k protržené přehradě. Jsou tu pozůstatky, dneska to vypadá docela poklidně a hezky… ale v době, kdy se protrhla, bych tady být fakt nechtěl.

Hned vedle je samoobslužný stánek, tak si dávám jedno pivo a chvilku odpočívám. Přitom potkám fajn rodinku, dáme se do řeči — o stezce, o cestování, prostě klasika. Je to milé setkání.

Dopiju a vyrážím dál do vesničky Jizerka.

Tam si říkám, že si zasloužím pořádný oběd, a tak se zastavuju v Panském domě. Výborné jídlo, přesně to, co jsem potřeboval. Navíc potkávám další dva stezkaře — probereme všechno možné a dobře si pokecáme.

Z Jizerky pak vyrážím přes Bukovec. Nahoru to jde docela v pohodě, ale slyšel jsem historky o tom, jaké jsou schody dolů.
A jo… schody tam jsou. Ale upřímně — už jsem šel i horší, takže to zvládám relativně v klidu.

Pak pokračuju údolím až k řece Jizeře, podél které jdu pěkný kus cesty. Je to krásné, klidné.

Nakonec řeku přejdu po mostě a už mířím do Harrachova.

Tam stavím stan v kempu a dávám si zasloužený odpočinek.

Dneska to dalo krásných 32 km.

Teď už jen dobře se vyspat na zítřejší etapu.

No… vlastně uvidíme, jaké to bude.

Venku je bouřka, prší… a nedaleko mě si pán v karavanu pustil Karla Gotta a zpívá karaoke.
A to ne potichu.

Je 22:45… a jede to naplno.

Bože, zachraň mě.