Den sedmadvacátý

Ráno mě probudila bouřka.

Burácelo to kolem dokola a déšť bubnoval na střechu, ale podle radaru to vypadalo jen na hodinku a půl. Říkal jsem si, že pokud se to přežene, mohl bych kolem osmé vyrazit vstříc dalším zážitkům.

A taky že jo.

Po osmé hodině se loučím se svými kolegyněmi-stezkařkami a vyrážím dál. Dneska dokonce v trochu svižnějším tempu.

Opouštím Dvorce a mířím do Budišova nad Budišovkou, protože tam chci oficiálně ukončit 7. etapu – Jeseníky. Je to jen nějakých devět kilometrů, takže je jasné, že tím dnešek neskončí. Hned poté totiž začínám 8. etapu – Podbeskydí.

Levé koleno mě sice bolí tak, že ho skoro nemůžu ohnout, ale jde se překvapivě dobře. Po noční bouřce je krásný vzduch, není takové vedro jako včera a všechno působí nějak čistěji.

Po devíti kilometrech přicházím do Budišova. Tady tedy oficiálně končím Jeseníky a začínám Podbeskydí.

Dám si drobný nákup – müsli tyčinky, kaši na snídani, rohlík, salámek na večer a samozřejmě Majku. Bez té by to snad ani nešlo.

Pak vyrážím dál.

Procházím zajímavým údolím břidlice. Jsou tu staré břidlicové doly a informační tabule, které popisují místní historii. Docela zajímavé čtení.

Jenže pak začínám potkávat jeden tábor za druhým. Nejdřív moderní tábor se solárními panely a Starlinkem. O kilometr dál další, tentokrát v klasickém stylu – podsadové stany, velký vojenský stan a několik týpí.

A další.

Nakonec jsem jich v okolí napočítal asi šest. Evidentně je to tady ráj pro dětské tábory. Na druhou stranu se tomu vůbec nedivím – okolí je krásné.

Pokračuji přes Klokočůvek a přecházím řeku Odru. Vody je v ní ale zoufale málo. Potom míjím rekreační centrum Spálovský mlýn a pokračuji směrem na Spálov.

A právě tady přichází nepříjemnost dne.

Výstup do Spálova.

Asfaltka nahoru je snad nekonečná. Škrábu se vzhůru a přemýšlím, kdo tohle vymyslel. Když se konečně dostanu nahoru, otevře se přede mnou obec Spálov.

Tou jen proběhnu a pokračuji dál.

Cesta vede přes louky, lesy a mýtiny. Ve stínu je ještě docela příjemně, ale jakmile se cesta otevře, sluníčko umí připomenout, že je pořád léto.

Postupně se dostávám do Dobešova. Tady už vidím směrovky na místo, kam dnes mířím – Vodní mlýn Wesselsky.

Vydávám se po žluté turistické značce.

V lese sice trochu bloudím, ale nakonec se mi podaří najít správnou cestu a po několika dalších kilometrech konečně dorazím do cíle.

Po zhruba devíti hodinách na cestě a za doprovodu vzdáleného burácení bouřek přicházím k Vodnímu mlýnu Wesselsky.

Domlouvám se s majitelem na ubytování a dostávám i audio průvodce.

Rychlá sprcha, sluchátka na uši a vyrážím na prohlídku mlýna.

Během ní dorazí další bouřka a spustí se pořádný liják. Naštěstí jsem uvnitř a můžu si v klidu užívat atmosféru mlýna.

Musím říct, že je to tu opravdu nádherné.

Pokud někdy pojedete kolem, určitě se zastavte. Pan majitel je skvělý člověk, je tu možnost občerstvení a celý mlýn má úžasnou atmosféru.

Po prohlídce se vracím na pokoj, dávám si něco malého k večeři a pomalu končím dnešní den.