Den šestadvacátý

A máme tu krásně slunečné ráno po bouřlivé noci.

Ještě jsem spal u trail angels — a musím říct, že jsem za to byl fakt rád. Venku to v noci lilo jak z konve a s mým stanem, který funguje spíš jako moskytiéra než ochrana proti dešti, by to rozhodně nebyl příjemný zážitek.

Opouštím Dolní Moravici a pokračuju dál po stezce. Zatím pořád bez signálu. Jakmile se ale vyškrábu nad vesnici, signál se chytne a já doháním včerejší resty.

Pak už pokračuju dál — chvíli po silnici, tak jak stezka vede, a uvidím, kam až dojdu.

Procházím Dolním i Horním Václovem, přebíhám louky a lesy a dostávám se do Moravského Kočova, odkud plynule pokračuju do Valšova. Odtud jdu dál přes les, kde dávám krátkou pauzu na občerstvení, a pak se dostávám až k vodní nádrži Slezská Harta.

Pokračuju dál lesem, stoupám na Měděný vrch a pak po lesní asfaltce dál. Dneska to ale není o výhledech — spíš takový přesun. A navíc ten asfalt… na něm musí být snad 40 °C. Fakt peklo.

Naštěstí stezka konečně uhýbá z asfaltky do lesa. Jenže…

Cesta sice podle mapy vede, značka je modrá… ale cesta samotná nikde. Jen kopřivy, vysoká tráva, křoví. Prostě bojovka.

Nic nového — už jsem to jednou zažil u Uničova. Značky jsou, cesta ne.

Takže se brodím. Přes kopřivy, přelézám stromy, prodírám se houštím… a říkám si, že tudy snad někdo šel nedávno, protože v trávě jsou náznaky šlápot. Tak asi jo.

Nakonec se přece jen probojuju zpátky na asfaltku, která mě dovede až k přístřešku Vysoký kámen.

Doplňuju vodu, chvíli odpočívám. Koleno bolí, záda taky… ale do cíle zbývá už jen asi 10 kilometrů.

Tak se zvedám a vyrážím dál směrem na Nové Valteřice.

Tam potkávám dvě pravděpodobně taky stezkařky. Dáme se do řeči a zjišťujeme, že jdeme stejným směrem i do stejného cíle — Dvorce. Nemají ale ubytování. Nabízím, že pokud to půjde, klidně bychom mohli být na pokoji spolu — hlásí bouřky, tak proč ne.

Rozloučíme se s tím, že se snad večer potkáme.

Já vyrážím dál — zbývá nějakých 7 kilometrů. Přecházím pole, asfalt úplně teče pod nohama, a dostávám se do Křišťanovic. Odtud pokračuju dál až do Dvorců.

Žízeň je už slušná, takže jsem rád, že „osvěžovna“ je už jen pár kilometrů.

A pak konečně…

Dvorce.

Dorazím a hned vidím bar. Bez váhání si dávám dva Birelly — potřebuju se dát dohromady, trochu jsem dehydrovaný.

Pak vyřídím ubytování a mířím do sprchy. A rovnou potom do místního bazénu. Není velký, tak 12 metrů, ale na protažení a zchlazení naprosto ideální.

Po bazénu jdu do restaurace — a koho tam nepotkám? Ty dvě stezkařky z Valteřic. Domlouváme se a nakonec spí se mnou na pokoji.

Dávám si večeři… a jako odměnu ještě horké maliny.

Pak už se přesouváme na ubytování, chvíli si povídáme o všem možném… a nakonec, docela unavený, usínám někdy po desáté.

Na dnešní vedro je výkon víc než slušný — 40 kilometrů.

Tak zase zítra.