Den třiadvacátý

Dneska ráno se mi vůbec nechtělo vstávat.
S Ivanem jsme večer dlouho kecali, takže únava byla znát. Ale co se dá dělat — ráno ještě příjemná snídaně, krátký pokec… a pak už je čas vyrazit.

Rozloučím se s Katkou a Ivanem. Ivan mě ještě popoveze kousek na stezku — za to díky — a já vyrážím dál.

Dneska mě čeká velký cíl: třetí nejvyšší vrchol České republiky — Králický Sněžník.

Cesta k němu je pořádně do kopce. Začíná být docela vedro, ale naštěstí jdu většinu času ve stínu. Až pod Sněžníkem se to otevře a slunce začne pálit naplno.

Cestou potkávám zajímavé dámy, které odpočívají ve stínu a moc se jim nechce do toho žáru. Ani se jim nedivím — je fakt vedro. Dáme krátkou řeč… ale pokud chci někam dojít, musím jít dál.

A tak jdu.

Po zhruba 15 kilometrech konečně stojím na Králickém Sněžníku.
Rozhledna je impozantní — jak by řekl Ivan, vypadá jak mixér. Chvíli se kochám, samozřejmě si na ni vylezu. Výhledy stojí za to.

Pak pokračuju dál — a narazím na pramen řeky Moravy. Voda je krásně studená, takže doplňuju PETky… a rovnou ochutnávám. V tomhle vedru naprostý luxus.

Osvěžený vyrážím dál. Cesta vede převážně po hranici s Polskem. Snažím se držet ve stínu a docela si to užívám… i když vedro je čím dál větší.

Moc se nezdržuji, spíš jen přesouvám dál, až dorazím na místo zvané Paprsek.

Je tu krásná dřevěná kaplička… a taky penzion, kde dneska končím.

Dnešní výkon: 30 kilometrů.

Na závěr si dávám ještě jedno pivo… a jdu spát.