Před startem: D -1

Dnes je středa večer.
Nastal čas se konečně pořádně zabalit. Do batohů jsem snad dal všechno, co potřebuji — teda alespoň si myslím, že potřebuji — a musím říct, že to vůbec nebylo lehké. Potřebuju totiž spoustu věcí.

Mám perfektní vak na vodu, který jsem si naplnil a vyzkoušel — funguje skvěle s poloprázdným batohem. Když jsem ale batoh naplnil úplně, včetně vaku na vodu, začal jsem mít docela obavy, jestli nepraskne a nebudu mít všechno uvnitř mokré.

Navíc se mi kvůli vaku na vodu nevešla ta nejdůležitější věc do batohu — kávovar. Nastala obrovská panika. Bez něj nikam nejedu! To se mi neustále honilo hlavou. Musíš to tam nějak narvat! Jenže ono se to tam prostě nevešlo.

Začínal jsem se s touto situací pomalu smiřovat. Říkám si: nedá se nic dělat, prostě si po cestě kafe vždycky někde koupím.

Pak jsem přešel k praktické části — zjistit, jak budu ten vak s vodou doplňovat. A zjistil jsem, že abych ho mohl doplnit, musel bych prakticky vyndat celý batoh, nalít do něj vodu a pak ho zase celý narvat zpátky.

Tak vak z batohu letěl jak namydlená střela. Tohle absolvovat rozhodně nebudu.

Rázem je místo pro kávovar. Srdce zaplesalo. Ale co teď s vodou?

No, holt jsem si přivázal na kraj batohu PET lahve a budu je tahat. Naštěstí mám filtr, kterým je vždy doplním. Pokud teda najdu vhodný pramen… nebo aspoň kaluž.

Začínám mít docela strach.

Naplněný batoh se vším všudy má 16,5 kg. Nejtěžší je asi štangle Vysočiny, ale té se nevzdám — to je moje jediná obrana proti hladu.

No snad mám všechno. Co nemám, to si snad někde koupím, a to, co mám navíc, snad nebude tak těžké.

Jdu si dát něco k večeři a spát. Zítra „zero day“ — tedy den, kdy začíná můj přesun na nejzápadnější bod České republiky. Na místo, odkud v pátek ráno vyrazím na svou Stezku Českem.

Držte mi palce.