Den devátý

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo vstávat.
Včerejších 42 kilometrů pořád cítím v nohách. Naštěstí potkávám další stezkaře a hned se s nimi zakecám. Ale nic netrvá věčně — je čas vyrazit.

Pokračuju dál po stezce, tentokrát Rajeckým údolím. V obci Rájec docházím až k hájence zvané Lesní zátiší. Odtud pokračuju dál do vesničky Ostrov.

Jen co tam dorazím, otevřou se přede mnou pískovcové skály. Hned si říkám — dnešek bude o výhledech a skalních útvarech. A nemýlím se.

Počasí si ale dělá, co chce. Chvíli prší, chvíli svítí slunce. Taková klasika.

Část cesty jdu s jedním pánem z Německa. Zkoušíme si povídat anglicky. Myslím, že to byl zážitek pro nás oba… ale po chvíli se naše cesty rozchází a každý pokračujeme svým tempem.

Já jdu dál přes skalní útvary až na rozhlednu Děčínský Sněžník. A samozřejmě — lezu nahoru. Ty výhledy za to stojí.

Pak pokračuju dál po stezce, která vede po vrcholcích skal. Nádherné výhledy do krajiny všude kolem.

Postupně se dostávám až k Labi. Narazím na krásnou vyhlídku, odkud je vidět do dálky i na řeku samotnou. Odtud scházím dolů do Dolního Žlebu.

Dolní Žleb… zní to trochu jako název z Pána prstenů, kterého jsem včera dočetl (respektive doposlouchal).

V Dolním Žlebu docházím k přívozu. Tady oficiálně končím druhou etapu Stezky Českem. Převozník mě bere samotného na druhý břeh, takže si tu jízdu náležitě užívám.

Na druhé straně oficiálně zahajuju třetí etapu.

Od Labe se hned škrábu nahoru — přes skalní útvary Českého Švýcarska. Krásné, ale bolí to. Docházím až do obce Labská Stráň a odtud pokračuju dál do dnešního cíle — Janova.

Tady se mi za velmi drobný poplatek daří ubytovat u majitelů malého hotýlku, kteří mají pro stezkaře připravené zázemí.

Je to tu nádherné.

Dnešní den končím pod střechou — a ve spacáku.

Suma sumárum: dneska 36 kilometrů.

Zítra mě čeká hlavní část Českého Švýcarska… takže mi držte palce, ať mě už konečně nic nebolí.