Den sedmnáctý

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo z postele.
Budík zazvonil v 7, ale opravdu jsem vylezl až někdy kolem 7:30. Než jsem se sbalil a všechno doladil, vyrážel jsem až po půl deváté. Upřímně — klidně bych spal do deseti, jak jsem byl po včerejšku unavený.

Dnešní plán je jasný: dát alespoň 30 kilometrů a přespat klidně někde pod přístřeškem.

Vyrážím z Pomezních Bud směrem na Lysečskou horu. Pak pokračuju přes další vrcholky až do Žacléře. Tady oficiálně končím 4. etapu. Dorazil jsem ale až po dvanácté, takže je všechno zavřené — klasika, neděle.

No nic, pokračuju dál vstříc 5. etapě — Adršpašsko a Broumovsko. Čekají mě zajímavé úseky, ale dneska to na žádné velké výhledy nevypadá. Je hrozné vedro a nechce se mi moc nikam šplhat. Držím se spíš ve stínu, ideálně někde v lese.

V Bernarticích nacházím Vietnamec — a má otevřeno. Záchrana. Kupuju pití, pár housek a jdu dál.

Pomalu se vyškrábu na Mravenčí vrch, pokračuju přes Kozlík pod Špičák. Ten si ale kvůli vedru odpouštím — dneska na to nemám náladu, ani sílu.

Scházím tedy dolů do údolí pod vesnici Bečkov, přecházím pole a louky, až se zase dostanu do lesa. A tam začínám hledat místo na spaní.

Po nějakých třech kilometrech ho nacházím — docela hezký přístřešek. A vypadá to, že by zvládl i případnou bouřku, což se hodí.

Jako bonus je tu studánka, takže o vodu mám postaráno.

Tady dnešek končím. Na hodinkách svítí 32 kilometrů a něco málo k tomu. Na to vedro myslím slušný výkon.

Rozbaluju spaní a doufám, že se dneska konečně pořádně vyspím.

Zítra snad přijdou i lepší výhledy než dnes.